Švýcarský honič (Schweizer Laufhund) Standard F.C.I. č. 59/28.06.2002

Překlad z německého originálu: ing. Iva Černohubová

Původ: Švýcarsko

Datum zveřejnění platného originálního standardu: 28.11.2001.

Použití: Brakýř, který hledá a hlasitě štve zajíce, srnčí, lišku a příležitostně divoké prase. Loví samostatně. Hledá a vypichuje s velkou jistotou také v nesnadném terénu.

Klasifikace F.C.I.: skupina 6 honiči, barváři a plemena příbuzná 
                               sekce 1.2 střední honiči 
                               s pracovní zkouškou

Krátký historický nástin: 
Švýcarský honič má velmi starý původ. Jeho přítomnost ve Švýcarsku v dobách starého Říma dokládá mozaika nalezené v Avenches, na níž jsou zobrazeni smečkoví psi, kteří se shodují ve varietách se švýcarskými honiči. Jeho vynikající lovecké vlastnosti v lovu zajíců oceňovali italští pejskaři v 15.století a Francouzi v 18.století. Původní chov švýcarského honiče byl s určitostí ovlivněn francouzskými honiči, používanými v Söldnern ve Švýcarsku. V roce 1882 byl vytvořen standard pro pět tehdejších variet švýcarského honiče. V roce 1909 byly standardy přepracovány, čímž naprosto vymizel thurgauský honič. 22.ledna 1933 byl pro všechny čtyři variety vytvořen společný standard. Původní varieta jurského honiče typu sv.Huberta již vymizela.

Celkový vzhled: 
Středně velký pes. Jeho tělesná stavba svědčí o síle a vytrvalosti. Jeho suchá hlava s dlouhou čenichovou partií a dlouhýma ušima mu dodává vznešený výraz. Jsou čtyři variety švýcarského honiče:
• bernský honič
• jurský honič
• lucernský honič
• švycký honič

Důležité proporce:
• délka těla : kohoutková výška zhruba 1,15 : 1
• kohoutková výška : hloubka hrudníku zhruba 2 : 1
• délka čenichové partie : délka mozkovny zhruba 1 : 1

Použití /povaha:
Je temperamentní a vášnivý lovec, jemné povahy, poslušný a závislý na svém pánovi.

Hlava:

Lebeční část:

Mozkovna:
Je dlouhá, úzká, suchá, ušlechtilá; okrouhle klenutá lebka; týlní hrbol je zřetelný; osy mozkovny a nosního hřbetu jsou mírně rozbíhavé. Dělící rýha není; čelo není zvrásněné (kůže netvoří vrásky)
Stop: není přehnaně vyvjádřený;

Obličejová část:

Nosní houba: celá černá, dobře vyvinutá, nozdry jsou široké;
Čenichová partie: Je ušlechtile modelovaná, úzká, ani hranatá, ani špičatá; nosní hřbet je rovný nebo jen mírně klenutý;                                  Pysky: slabě vyvinuté; překrývají těsně spodní čelist; koutek je lehce otevřený.
Čelisti/zuby: Čelisti jsou silné; s mohutným, pravidelným a úplným nůžkovým skusem, kdy kolmo v čelisti postavené horní řezáky těsně bez mezer překrývají kolmo postavené řezáky dolní čelisti. Klešťový skus je přípustný. Chybění jednoho nebo dvou premolárů (P1 nebo P 2) je přípustné. M 3 nejsou brány v potaz.
Líce: suché, oblouky nejsou výrazné;
Oči: tmavé nebo světle hnědé odpovídající zbarvení srsti, lehce oválného tvaru, středně velké. Oční víčka jsou dobře pigmentována a dobře přiléhají k oční kouli. Jemný výraz.
Uši: jsou zavěšeny pod linií očí a v zadní části mozkovny, ne však v její nejširší části. Délkou musí dosahovat alespoň ke špičce nosu. Chrupavka zevního zvukovodu (ušní mušle) neodstává (není zřetelná). Uši jsou úzké, spuštěné v záhybech a stočené, jejich konec je zaoblený a jsou pokryty velmi jemnou srstí.

Krk: je dlouhý, elegantní, správně osvalený; kůže na hrdle je volná, avšak bez výslovného laloku.

Tělo:
Horní linie: Krk, hřbet, záď a ocas tvoří harmonickou a ušlechtilou linii.
Kohoutek: Není příliš výrazný, krk je volně a elegantně nasazen.
Hřbet: je pevný a rovný.
Bedra: jsou svalnatá a pružná.
Záď: je dlouhá, v harmonickém prodloužení hřbetní linie lehce klesá. Není výše než kohoutek. Kyčelní kosti nejsou příliš vystupující.

Hrudník: Je celkově hlubší, než je široký, dobře klenutý a dosahuje nejméně ke špičce loketního kloubu. Hrudní koš je podlouhlý a žebra jsou mírně klenutá.
Spodní linie a břicho: Břicho je mírně vtažené; slabiny jsou vyplněné.

Ocas: je nasazen v prodloužené linii zádi, je středně dlouhý, směrem ke špičce se zužuje, na konci se mírně stáčí vzhůru, je ušlechtilý. V klidu nebo v mírném kroku je nesen spuštěný, bez výrazného zatočení; je-li pes ve střehu nebo v akci je nesen nad linií hřbetu, ale nikdy se nepřevrací až na hřbet nebo není stočený. Je dobře osrstěný, avšak bez klasovitě odstávající srsti (osiny).

Končetiny:
Hrudní končetiny: Silně osvalené, suché, nepůsobí hrubě. Při pohledu zepředu jsou rovnoběžné, při pohledu z profilu jsou kolmo postavené, mají střední sílu kostry, tlapky směřují rovně dopředu.
Plece: Lopatka je dlouhá a šikmo uložená, dobře přiléhá k hrudnímu koši; ideální úhel lopatky a ramenní kosti (scapulo-humerální úhel) je cca 100°
Rámě: je poněkud delší, než lopatka, šikmé, těsně přiléhá k tělu. Osvalení je hladké.
Lokty: jsou přirozené přilehlé ke hrudnímu koši.
Předloktí: Rovné, silné a suché
Zápěstní klub: Silný a široký.
Nadprstí: Je relativně krátké; při pohledu zepředu je ve svislé linii předloktí. Při pohledu z boku je lehce šikmé.
Přední tlapky: Mají okrouhlý tvar; prsty jsou sevřené; polštářky odolné a tvrdé; drápy silné a jejich zbarvení odpovídá barvě srsti.

Pánevní končetiny: Jsou silně osvalené, ve vyváženém poměru k hrudním končetinám; při pohledu zezadu jsou postavené kolmo a paralelně.
Stehno: Dlouhé, šikmé, silné, osvalení je však ploché, zaúhlení pánve a stehenní kosti ( coxofemoralní úhel) je cca 110°.
Kolena: nevybočují ani dovnitř, ani ven. Úhlení femoro-tibiální je cca 120°.
Bérec: Je relativně dlouhý, svalstvo a šlachy suché, pod kůží se jasně rýsují
Hlezna: Úhel hlezenního kloubu je zhruba 130°.
Záprstí: Je poměrně krátké, kolmé a vzájemně rovnoběžné. Paspárky nejsou přípustné (s výjimkou zemí, kde je jejich odstraňování zakázáno zákonem).
Zadní tlapky: Jsou oválného tvaru, prsty jsou sevřené, polštářky odolné a tvrdé; drápy silné a jejich zbarvení odpovídá barvě srsti.

Chody: pohyb je plynulý a pravidelný, harmonický a prostorný. Ze zadních nohou vychází správný odraz. Pohyb končetin je rovnoběžný a přímý. Kohoutek se pohybuje mírně a pravidelně nahoru a dolů, hřbetní linie zůstává při pohybu rovná a hlava a krk se vykyvují jenom málo.

Kůže: je jemná, pružná, dobře přiléhající k tělu, barevně odlišná u čtyř různých variet:
• bernský honič: černá pod černou srstí, pod bílou srstí je bílá lehce mramorovaná;
• jurský honič: černá pod černou srstí, pod červenou srstí je světlejší;
• lucernský honič: černá pod černou srstí, pod modře stříkanou srstí je světlejší;
• švycký honič: tmavě šedá pod oranžovou srstí, pod bílou srstí je bílo-černě mramorovaná;

Osrstění:
Srst: krátká, hladká, přiléhavá, velmi jemná na hlavě a uších;
Zbarvení:
• Bernský honič: bílý s černými plotnami nebo celým černým sedlem, se světlým až intenzivně tříslovým pálením nad očima, na lících, na vnitřní straně uší, a okolo konečníku; někdy lehce stříkaný (černě).
• Jurský honič: plavý s černým pláštěm, někdy s uhlováním (černá srst v plavé), nebo černý se znaky pálení nad očima, na lících, okolo konečníku a na nohou. Někdy se vyskytuje bílá skvrna na hrudi. Tato skvrna může být lehce stříkaná (černě nebo šedě).
• Lucernský honič „modrý“, tj. směs srsti černé a bílé, velmi silně skvrnitý, s černými plotnami nebo s černým sedlem; světlé až intenzivně tříslové pálením nad očima, na lících, na hrudi, okolo konečníku a na nohou. Celý černý plášť je přípustný.
• Švycký honič bílý s plavě oranžovými plotnami nebo sedlem; někdy s jednotně oranžovým stříkáním; celý oranžový plášť je přípustný.

Velikost a váha:
Kohoutková výška: psi: 49 – 59 cm feny:
                                 feny: 47 – 57 cm
žádná tolerance se nepřipouští;

Vady:

Každá odchylka od výše uvedeného standardu musí být považována za vadu a musí být penalizována podle stupně její závažnosti a se zřetelem na její vliv na zdraví a pohodu psa.

• Neušlechtilý, neharmonický vzhled, slabě vyvinutá tělesná stavba,
• Odlišné proporce mezi délkou psa, hloubkou hrudníku a výškou v kohoutku
• Mozkovna příliš široká, příliš klenutá nebo příliš plochá
• Příliš výrazný stop
• Nosní partie příliš krátká anebo příliš dlouhá, příliš hranatá nebo špičatá
• Nosní hřbet konkávní
• Chybění více jak 2 zubů P 1 či P 2. M 3 nejsou brány v potaz
• Příliš vyvinuté pysky
• Světlé oko, pronikavý pohled; nepřiléhající oční víčka
• Ucho příliš krátké, příliš ploché, příliš hrubé /tlusté/ nebo příliš vysoko nasazené
• Krk příliš krátký
• Lalok přehnaně vyvinutý
• Hřbet pronesený nebo klenutý (kapří)
• Příliš spáditá nebo krátká záď
• Hrudní koš málo hluboký, málo klenutý anebo sudovitý
• Vtažené břicho, vpadlé slabiny
• Ocas špatně nasazený, nesený příliš vysoko, příliš zatočený, křivý, tlustý nebo pokrytý odstávající srstí
• Končetiny slabých kostí nebo špatně postavené
• Plece příliš strmé, příliš krátká ramenní kost
• Měkký (prošláplý) zápěstní kloub
• Nedostatečné zaúhlení zadních končetin, kravský nebo sudovitý postoj
• Přítomnost paspárků na zadních končetinách (s výjimkou států, kde je jejich odstranění zakázáno zákonem)
• Srst drsná, ne hladká.
• Chybné zbarvení a znaky:
Bernský honič: příliš mnoho černého stříkání v bílé. Barva pálení (plavá) anebo bílá na vnější straně ucha.
Jurský honič: jednobarevný. Příliš velká bílá skvrna nebo silně stříkaná skvrna na hrudi
Lucernský honič: Chybějící modré stříkání, barva pálení (plavá) na vnější straně uší
Švycký honič: Příliš četné oranžové stříkání v bílé. Jednobarevné zbarvení. Bílá na vnější straně uší.
• Lehce bázlivé anebo lehce agresivní chování

Vylučující vady:
• Vysloveně bázlivé nebo agresivní chování
• Celková netypičnost
• Celá nosní houba depigmentovaná
• Předkus, podkus, zkřížený skus
• Ektropium nebo entropium (i když je operováno)
• Ocas zatočený do kroužku, zauzlený anebo zalomený
• Výška pod nebo nad hranicí, stanovenou standardem

Psi , kteří vykazují zřetelné fyzické abnormality anebo poruchy chování, musí být diskvalifikováni (vyloučeni z posuzování).

Pozn.: Psi musí mít obě normálně vyvinutá varlata plně sestouplá v šourku.

Standard plemene Porcelaine

Porcelán (Porcelaine) Standard F.C.I. č. 30 z / 18. 04.1997 / F Text upraven Dr. Paschoudem Překlad z francouzštiny: Helena Dvořáková Původ: Francie Datum uveřejnění platného standartu: l9. 10. 1964 Použití: honič Klasifikace F:C:I: skupina 6 - honiči, barváři a plemena příbuzná sekce 1.2 střední honiči s pracovní zkouškou Celkový vzhled: Pes používaný k lovu malé zvěře štvaním. Je velmi ušlechtilý, velmi francouzský, připomínající velké honiče každým detailem svého vzhledu. Hlava: Musí být typická, suchá a jemně modelovaná, celkově spíše dlouhá. Část mozková: Mozkovna: Široká mezi ušima, týlní hrbol oblý. Fronta je plná, dělící rýha je patrná, ne však přehnaně výrazná. Stop: Je vyznačen, není však výrazný. Část obličejová: Nos: Velký a výrazně černý. Nozdry otevřené. Čenichová partie: Správné šířky, ani hranatá, ani špičatá. Nosní hřbet u kořene rovný, ke konci se mírně klene. Pysky: Horní překrývá spodní, aniž by byl příliš volný nebo hrubý. Sliznice pysků je černá. Oči: Oči normální velikosti, musí vypadat tmavé a ukryté pod nadočnicovými oblouky. Pohled je inteligentní a milý. Uši: Uši jsou jemné, dobře se stáčejí, zakončení spíše do špičky, dosahující délky nosu. Jejich úzký úpon nesmí být nikdy zavěšen nad linií očí. Krk: Je dost dlouhý a štíhlý, může mít nevelký lalok. Působí suše a napjatě. Tělo: Hřbet: Kohoutek je výrazný, hřbet široký a rovný. Bedra: Jsou široká, mohutně osvalená, dobře spojená s hřbetem, nejsou přehnaně dlouhá. Záď: Mírně šikmá, kyčelní hrboly jsou oddělené a mírně vystupující. Hrudník: Je středně široký, ale hluboký. Žebra: Vzhledem ke tvaru hrudníku jsou spíše protáhlá než plochá. Slabiny: Mírně vtažené, plné. Ocas: Správně nasazen, u kořene silný, ke konci se zeslabuje, je středně dlouhý, nikdy není na spodní straně osrstěný osinami (delší srst), je nesen mírně prohnutý. Končetiny: Hrudní končetiny: Jsou dost dlouhé, suché, ne přehnaně slabé, šlachy pevně uvázané. Jsou rovné. Lopatky: Jsou to lopatky běžce, dlouhé, šikmé, svalnaté a suché. Tlapky:mají tvar typický pro francouzského honiče, prsty jsou spíše dlouhé a suché, ale dobře sevřené. Polštářky jsou tvrdé a odolné. Pánevní končetiny: Stehna: Dlouhá, osvalení mají zřetelně modelované a suché, jsou středně široká. Hlezna: Silná, nízko u země, normálně zaúhlená. Pohyb: Živý a veselý. Cval lehký a vytrvalý.
Kůže: Jemná a pružná, mramorovaná četnými černými plotnami. Zevnějšek: Srst: Krátká, jemná, přiléhající a lesklá, bez lysin. Zbarvení: krásně bílé s oranžovými plotnami okrouhlých tvarů, které nikdy netvoří plášť. Tyto plotny se vyskytují obvykle na místech, kde je kůže tmavě pigmentovaná. Oranžové stříkání na uších je velmi typické pro plemeno. Výška: Pro psy v rozmezí 55 - 58 cm, pro feny v rozmezí 53 - 56 cm. Chyby: Všechny odchylky od tohoto standardu jsou považovány za chyby a musí být penalizovány podle stupně jejich závažnosti. Vylučující vady: ν chybění typu ν oči nebo nos světlý, příliš mnoho depigmentovaných míst ν ocas s osinami (delší srstí) ν srst tvrdá nebo hrubá ν oranžový nebo žlutý plášť ν oranžové plotny příliš výrazné, s odstínem do mahagonova, prošedivělé nebo promísené černou srstí. Oranžové světlejšího odstínu, stejně jako plotny zcela chybějící, nejsou žádoucí, ale nelze je považovat za vyřazující. ν výška mimo hranice vymezené standardem, nicméně může být udělena výjimka psu (samci), jinak vynikajícímu, který je vhodný pro plemenitbu, v případě, že nepřekročí výšku 60 cm. ν všechny chyby, omezující pracovní využití, jako je rachitida, špatné úhlení . N.B. Psi musí mít obě normálně vyvinutá varlata kompletně sestouplá v šourku