Ještě jsem se nestačila vyrovnat s tragickou smrtí Vikušky a náhlý odchod mojeho milovaného Banditty mi znovu rozbil srdce na milion kusů. Můj chlapeček zemřel na rakovinu sleziny. 
Nikdy na Tebe miláčku Banuško nezapomenu - moc to bolí.

Banuška můj
Eby a Terezka - vnučka s babičkouMinulý rok byl pro nás velmi smutný a vyčerpávající. Proto jsme předvánoční shon zcela vypustili a sváteční dny jsme věnovali odpočinku a rodinnému klidu. Já jsem svůj čas věnovala co nejvíc našim hafíkům a bylo nám moc prima. Mezi svátky k nám zavítala milá návštěva, přijela Adélka s Eby, dcerou Vikušky. Nevěděla jsem co setkání s Eby se mnou udělá, protože je až příliš podobná svojí mamince. Samozřejmě, že jsem byla šťastná, když jsem jí uviděla. Vikušce je nejenom neskutečně podobná, ale má i její hlas, mimiku a pohyby. Nemusela jsem v ní Viki hledat, Ona v ní v mnohém je. Bany a Terezka byli z Eby trošku zmatení. Bany si s Viki, jako s jedinou nejvíc hrál, měl jí moc rád a Terezky to byla dcera. Terezka jí dlouho zkoumala, prohlížela, očichávala a pak si poprvé od odchodu Viki začala s Eby hrát. I Bany se k Eby choval úplně stejně jako k Viki. Je to pochopitelné, cítili z ní něco co velmi dobře znali a nezapomněli.
Svátky byly u nás díky našemu benjamínkovi Dorotce nejen pohodové, ale i veselé. Nejen, že z Dorotky roste nádherná holčička, ale je v ní i něco krásného čemu nikdo nemůže odolat. Dokonce i netykavka Kleoša má ráda její přítomnost a klidně jí nechá na sobě spát, což se ještě nikomu nepovedlo. Ač se tomu snažím rozumem bránit, tak vnímám jak má podobné chování jako Viki. Stala se taková zvláštní věc. Byl nepříjemný sychravý den, šla jsem si v teplé bundě sednou pod rozestavěnou pergolu, dívala se do zahrady a vzpomínala na Viki no a k slzám nebylo daleko.

DorotkaJe to již měsíc a půl, co tohle božské stvoření - naše milovaná Dorotka, vrací štěstí a radost naší rodině. Smrt mojí milované Viki byla pro mě šok a nezměrné trauma a psychické stavy byly natolik těžké, že jsem sama začala zvažovat, zda nevyhledat nějakou pomoc. Ta pomoc přišla najednou sama z nenadání, v podstatě mimo moje uvažování. Vůbec jsem si neuměla představit, že po odchodu Vikušky bych si pořídila štěňátko. Stalo se, a bylo to to nejlepší, co se stát mohlo. Myšlenky na Viki mi běží v hlevě neustále, ale zaroveň s Dorotkou den co den zažívám opět šťastné chvíle.
Říka se, že člověk vidí co chce vidět, ale to co pozoruji já, toho si všímá i naše rodina. Už její příchod byl netypický. Když jsem Dorotku přinesla domů, tak smečka vůbec neprojevila vzrušení z nového člena, jen jí v klidu očichali a kormě Betty si zase všichni zalezli na gauč. Vypadalo to, jako by se jen vrátila ze zahrady. Betty byla s Viki nerozlučná dvojka a hned byla vidět radost v jejích očích a s Dorotkou je tomu nyní také tak. Jakoby jen navázala zpřetrhanou nit. Další zvláštnost byla ta, že Dorotka v domě vůbec netápala a chovala se jako když všechno zná. Když chtěla jít ven, s jistotou zamířila ke dveřím, které vedou na zahradu a večer si šla sama do svého pelíšku. Má stejně něžnou povahu, jako měla Viki, má stejně zvláštní pohled. Dělá některé věci, které dělala jen Viki a rozumí slovům, které znala jen Viki. Ano, vím, že Dorotka není Viki, ale že jsou "věci" mezi nebem a zemí, tak o tom přestávám pochybovat. Ať je to jak je to, jsem šťastná, že Dorušku mám.

Mé srdce bylo žalem už velmi unavené, dny nebyly zalité štěstím, jen slzami. Byla neděle 1. listopadu, s nepřítomným pohledem jsem prohlížela FB, nehledala jsem štěně, nehledala jsem nic a nic už jsem nechtěla. Najednou jsem jí uviděla, polilo mě horko, srdce se rozbušilo (ten pocit jsem už párkrát zažila), nepřemýšlela jsem, šlo to zevnitř a já se zmohla napsat jen jedinou větu - "Je Imogena volná?" No a v úterý už jsem jí pevně držela v náruči. Vím, cítím to, že tohoto malého anděla mi poslala Vikuška. Ne proto, aby zacelila ránu v mém srdci, ale aby zastavila moje prohlubující se utrpení a aby do naší rodiny, domova zase přišla radost a štěstí.
Tak toto je ten malý zázrak, který mi už týden vrací úsměv do tváře - IMOGENA Emporio Arcadio (říkáme jí Dorotka)
Děkuju Ti za ní Viki.

Poprvé když jsem jí spatřila cesta domů z Varšavy první krůčky u nás doma Dorotka Dorotka s Bettynkou Betty je zlatá Jako by tu byla odjakživa Dorotka naše  Dorotka
Jen těžko se hledají slova pro nesnesitelné pocity z každodenního uvědomování si, že už svojí nejmilovanější holčičku Vikušku nikdy neuvidím, neobejmu, nepolíbím.... 18. září mi mojí Vukušku osud surově a nečekaně vzal. Tolik to bolí a slzy se stále derou do očí. Nikdy, nikdy se s její smrtí nesmířím.
Děkuji Ti miláčku, Vikuško moje za každý den, za každou hodinu našeho štěstí. Vždycky jsem říkala, že jsi božské stvoření, už tady na zemi jsi byla andělem. Říká se, že když ztratíme nám velmi blízkou bytost se kterou jsme měli silné pouto, a je jedno jestli jde o člověka nebo zvíře, tak se jeho duše vrátí tam, kde jí bylo dobře. Věřím, že se jednou vrátíš, poznám tě......moc, strašně moc mi chybíš

nikdy na tebe Vikuško nezapomenu
VČERA 17.9. SE VIKI DOSTALA ZE ZAHRADY A BOHUŽEL OD TÉ DOBY NEMÁME ŽÁDNÉ INFORMACE O JEJÍM POHYBU. S KAŽDOU HODINOU,S KAŽDÝM DNEM BEZ VIKI TO JE PRO MĚ CITOVĚ VELMI TĚŽKÉ A POKUD JÍ MÁ NĚKDO U SEBE, TAK I PRO VIKI, NEBOŤ BYLA NA MNĚ VELMI ZÁVISLÁ.
PROSÍM O JAKÉKOLIV INFO, POKUD JÍ NĚKDO ZAHLÉDNE NEBO O NÍ USLYŠÍ. VELMI NÁM CHYBÍ !!!

VOLEJTE KDYKOLI NA TEL. ČÍSLO 736670716

VIKI
Po neúspěšném krytí s naším Bastienem, jsem nelenila a začala hledat budoucího vhodného ženicha pro Bettynku. Hledání dlouho netrvalo a našla jsem ve Švýcarsku skvělého a velmi ceněného psa, který se jmenuje Aldo von Altein a shodou okolnostní je i otcem našeho zatím trošku nešikovného Bastiena. Z výběru mám velikou radost, neboť Aldo je po všech stránkách dokonalý. Je to pes s bezchybnou stavbou těla, měří 58 cm, má perfektní zbarvení, nádhernou ušlechtilou hlavu a již  patero úspěšných krytí.
Při pohledu na Alda a Betty, není pochyb, že tito dva spolu tvoří naprosto ideální pár krásných lucernských honičů.
Krytí by se mělo s největší pravděpodobností uskutečnit začátkem ledna 2021 a štěňátka by se tak mohla narodit v březnu.

lady bardotte cz

otec - Aldo von Altein (CH)
Aldo 4 Aldo 3 Aldo 2

matka - Cira-Betty vom Adlerjäger (import D)
Na její fotografie a výstavní ocenění se můžete podívat ZDE

6. července proběhlo ze strany Bastiena k neúspěšnému krytí. Ke spojení Betty a Bastíka sice došlo, ale ne ke svázání. Bettynka sice jevila celkem věrohodné příznaky březosti, ale ultrazvukové vyšetření březost jednoznačně vyloučilo.
Z tohoto důvodu jsem se rozhodla další spojení mezi Betty a Bastienem již neopakovat. Betty bude hárat s největší pravděpodobností koncem prosince a já se rozhodla, že s ní pojedu za zkušeným psem do Švýcarska. Potencionálního ženicha mám už vybraného. Jakmile budu mít jeho foto, velmi ráda Vás s ním co nejdřív seznámím. Pokud vše dobře dopadne, tak by se v polovině března mohla štěňátka narodit.
Bettynka
Kolikrát v životě jsem se zamýšlela nad pravdou tohoto rčení. Moje rozhodnutí pro lucernská štěňátka s naší milou Bettynkou bylo velmi spontánní a neplánované. Včera naše první odchovaná štěňátka lucernského honiče oslavila svoje první narozeniny. Na FB se objevily fotky Marlina od jeho majitelky Alex s krásným vyznáním pro něj. Vzápětí se přidali další oslavenci a když jsem najednou viděla všechna tak krásná štěňátka pohromadě, dívala jsem se na ně s tichým úžasem a v ten moment jsem pocítila, jak mi odchov štěňat chybí. Na kynologické dění jsem nevzpomínala, ale na zázračné chvíle, kdy štěňátka přicházela na svět, kdy se poprvé začala nejistě batolit, kdy mi žačala předvádět jejich neopakovatelné štěněcí hrátky a těch dalších "kdy" by bylo spousta, tak na to jsem vzpomínala velmi často. Shodou okolností začala Bettynka o víkendu hárat a to moje rozhodnutí ještě více umocnilo. Otcem štěňátek bude náš Bastien, kterého jsem si v roce 2018 přivezla ze Švýcarska, aby s Betty tvořil chovný pár.
Po neděli by si tito dva nádherní představitelé tohoto impozantního plemene měli říct své psí ano. Pokud vše dobře dopadne, tak by se štěňátka měla narodit začátkem září.

otec: BASTIEN vom Glichenberg                                             matka: CIRA-BETTY vom Adlerjäger
BASTIEN  CIRA-BETTY

Betinčina štěňátka v jednom roce - vrh "M"

Mia Dora marlin2 Marlin  Marlin Manitou Muriel Muriel Muriel
Time out - ano, tak chtěli moji přátelé, abych nazvala svoje rozhodnutí zastavit činnost mojí chovatelské stanice, neboť nechtějí věřit, že nadobro opouštím to, čím jsem dvanáct let žila a milovala. Je pravda, že člověk nikdy neví co mu osud přichystá, je možné, že se jednou vrátím, ale nyní v to moc nevěřím. Moje rozhodnutí odejít z nezdravého kynologického prostředí nebylo plodem nějakého afektu, zrálo ve mně již několik měsíců. Dál už mě nebavilo pohybovat se v prostředí plném intrik, závisti a hlouposti. Zároveň mi do života shodou okolností vstoupila nová možnost seberealizace, která toto rozhodnutí ve mně utrvdila. Nejsem škarohlíd a tak budu vždy ráda vzpomínat na doby, kdy jsem s láskou odchovávala štěňátka  a s mnoha jejich majiteli prožívala jejich radosti i starosti. Jsem nesmírně vděčná za to, že jsem poznala skvělé a čestné lidi - dnes moje velmi blízké přátelé, jako je Radka Dudlová, Martina Tomášková, Marcela Řeháčková a Leona Todorová (majitelky našich štěňat). Jim patří velké díky za to, že vždy čestně hájily barvy "Bardotte" a tak se podílely na tom čím se moje stanice stala. V neposlední řadě patří poděkování i mému manželovi, který mi vždy fandil a rád podporoval. I pro něj bylo moje rozhodnutí víc než překvapivé.
Jedno z nejtěžších rozhodnutí s tímto spojené, které jsem musela udělat, bylo, že jsem se vzdala svých milovaných holčiček Leontýnky a Dorotky. Nyní bych jim nemohla poskytnout tolik ze sebe jako tomu bylo dříve a tak jsem jim našla nové rodiny, ve kterých jsem měla a mám jistotu, že žijí šťastný život a celý den jsou v přítomnosti svých páníčků. Obě bydlí nedaleko sebe a tak se i často vídají a já mám o nich pravidelné zprávy. Novou rodinu bych ráda našla i pro Bastiena, i on by potřeboval být více v kontaktu s lidmi. 
Děkuji všem přátelům a příznivcům naší stanice za podporu a roky přízně.
Viki (Hedvika)V sobotu jsem se po menší pauze opět vydala s Vikuší, Bastienem a Leontýnkou na mezinárodní výstavu, která mi přinesla radost nejen z vítězství ale také ze setkání s fajn přáteli. Švýcarské honiče posuzovala paní rozhodčí Stanislava Janická, která je určitý čas sama chovala a tak není pochyb, že plemenu velmi dobře rozumí. Proto mě také níže uvedené výsledky našich vítězných pejsanů moc potěšily.

bernský honič
LEONTINE Lady Bardotte - V1, CAJC, BOJ
lucernský honič
Jch BASTIEN vom Glichenberg - V1, CAC, CACIB, BOB
švycký honič
Ich HEDVIKA Lady Bardotte - V1, CAC, CACIB, BOS

Pro Viki to letos byla poslední výstava, neboť se budeme soustředit na plánování cesty za jejím ženichem do Švýcarska.

OZNÁMENÍ O PLÁNOVANÝCH ŠTĚŇÁTKÁCHJak mnozí víte, na jaře jsem se rozmýšlela, zda budou štěňátka lucernská nebo švycká. Přednost tehdy dostala Betty před Vikuškou, neboť jeden z hlavních důvodů byl ten, že jsem si chtěla nechat lucernskou holčičku, která ponese jméno Dorotka. Jak už víte, toto přání se mi splnilo.
Zároveň jsem tak získala čas pro hledání toho nejlepšího možného ženicha pro naší ojediněle krásnou a historicky výstavně nejúspěšnější švyckou fenku Viki (Hedvika Lady Bardotte). Štěstí při mně stálo a já našla psa jménem Drake, který svými kvalitami, jako je jeho rodokmen a exteriér, převyšuje běžný standard. Drake se narodil v Itálii v renomované chovatelské stanici pana Azzolini. Tam se stal v roce a půl chovným psem a díky svým mimořádným kvalitám byl importován do Švýcarska, aby pomohl oživit tamní chov. Následně splnil i ve Švýcarsku podmínky chovnosti a do chovu se již úspěšně zapojil.
Tento pes je ve Švýcarsku velmi ceněný a já si rozhodnutí pana majitele, že svolil ke krytí velmi vážím. Drake nám byl poskytnut z tohoto důvodu - Viki je taková fena, která přesně koresponduje s ideami našeho chovu švyckých honičů (doslovná citace).
Já mám tak nadále možnost udržet žádoucí a klasický švýcarský typ, kterým je naše stanice známá.
Pokud vše dobře dopadne a narodí se štěňátka, tak budou jistě velmi krásná a ponesou unikátní rodokmen, neboť žádné jméno předků tohoto vynikajícího psa není doposud v rodokmenech českých odchovů zastoupeno !
Za ženichem bychom měli jet v rozmezí listopadu až prosince a štěňátka by se měla narodit na přelomu února a března.

Další informace a fotografie naleznete v rubrice "Štěňata".
mami Bettynka a její DorotkaV neděli oslavila naše Dorotka svoje malé narozeniny, byly jí 3. měsíce. Pejsulka naše roztomilá roste do krásy. Dorinka je zatím nejhodnější štěňátko, které si kdy pamatuji. Doposud nic nezničila, věci bere s nadhledem a klidem, je to prostě taková holčička holčičí a mazel největší. Díky její povaze je kamrádka se všemi ve smečce a mami Betty, tak nemusí dohlížet, zda jí někdo "neubližuje". 
Po svojí mamince získala krásnou modrou barvu, dlouhé uši a podle toho jak roste, si myslím, že i postavu bude mít stejnou. Dívala jsem se do záznamů a zjistila jsem, že Dorotka má na chlup stejnou váhu i míru jako měla Betty v tomto věku (12 kg a 42 cm). Ostatně všechna štěňátka po Bettynce a Baskovi jsou nádherná, jak mám možnost je sledovat na fotkách, které mi páníčci posílají.
Jsem moc šťastná, že lucerňáčci vstoupili do mého života a já se dnes mohu radovat nejen z Bettynky, ale i z její dcerky Dorotky.
Jak hezoučká naše holčička je, se můžete podívat na následujících fotkách.

O tomto víkendu naší stanici úspěšně reprezentoval bernský fešák Geronimo na poli výstavním a na poli loveckém švycký šikulka Bruno. Naše odchovy mi stále dělají jen samou radost a já i tímto srdečně gratuluji majitelkám Martině a Evě k vynikajícím výsledkům.

IHA Tulln (AT) 28.9.2019
rozhodčí: paní Sabine Alexandra Wais (AT)
Ich GERONIMO Lady Bardotte - V1, CACA, CACIB, BOB

KALISTO (alias Bruno) Lady Bardotte - úspěšně vykonané barvářské zkoušky honičů BZH

GERONIMO s paní rozhodčí Bruno na zkouškách úspěšný Bruno
MarlinVčera se na svojí cestu do nového domova vydal náš kouzelný Marlin. Jak už jsem psala, odjel do Německa za svojí švyckou kamarádkou Ivou a stejně jako ona se bude věnovat mantrailingu na profesionální úrovni.
Pro mě bylo toto loučení velmi emotivní, přeci jen tři měsíce byla dlouhá doba, na to aby se mi tento miloučký špunt vloudil do srdíčka. I pro Marlina to lehké nebylo, neboť mezi ním a mojí Dorotkou vzniklo silné sourozenecké pouto. Pro můj klid, však v podvečer přišly dobré zprávy od Alex, že Marlin vše zvládá s nadhledem, je veselý a pochopil, že nebude sám. 
Tento štěněcí příběh, který jsem měla možnost zažít byl v mnohém jiný. Samozřejmě, že všechna štěňátka jsou v podstatě stejná, hravá i zlobivá, ale lucerňáčci mě často svým chováním překvapovali. Nikdy jsem například u nich nezažila, že by v ohrádce kňučeli pokud tam museli být, vlastně jsem je ani neslyšela štěkat a jako jedinná štěňátka jsem je v pozdějším věku mohla nechat dovádět s dospěláky na velké zahradě. Lucerňáčci mají velmi dobře nastavené smečkové instinkty, takže nikdy nedošlo k nedorozumění mezi nimi a staršími. Toho jsem si všimla i u Bettynky a Bastiena, když jsem si je přivezla.
Bylo to nezapomunutelné štěněcí období. Jsem nesmírně šťastná, že jsem si mohla nechat Dorotku, a že Marlin, Manfred, Muriel a Michelle dají možnost poznat svým báječným páníčkům jaký skvělý parťák je lucernský honič.
Mějte se krásně, štěstí ať se vám lepí na packy a pište domů.