Na facebooku u svého přítele Igora, který je zároveń majitelem našich švyckých odchovánků Felicity a Huberta, často vídám nádherné fotky z parforsních lovů v Rusku. Nedalo mi to a požádala jsem ho, aby mi napsal více o jejich způsobech lovu a jak si vedou Feli a Hubert. Můj zájem ho jako vášnivého lovce potěšil, poslal mi nové fotografie a zajímavé vyprávění. Jak Felicita, tak i Hubert jsou držiteli diplomu za vykonané zkoušky na lov bílého zajíce. Feli má navíc složenou poměrně těžkou zkoušku na lov lišek (je to zkouška třídenní a tehdy jí z devíti psů složila pouze Feli).
V Rusku se vlastnosti honičů zkouší na poli i v lese v podmínkách podobných skutečnému lovu, nicméně mnohem složitějších. Pokud je pes ve slabé fyzické kondici nebo neprojevuje dostatečné vlohy po předcích nemá šanci zkouškami projít. Přísná pravidla zahrnují komplex kritérií – za jakou dobu najde zvěř, na jakou vzdálenost najde zvěř, jak silný je hlas a jaká je jeho tónina, jestli hlas odpovídá správnému sledu zvěře, pes musí jít přímo po stopě nebo zboku, zmlknout tam, kde se stopa ztratí a znovu začít hlásit při opětovném nalezení stopy. A samozřejmě pes musí poslouchat pána a ihned zareagovat na konec lovu po zatroubení. Psi nikdy dopředu nezají místo, kde budou zkoušeni. Hlavní podmínkou jsou zkoušky na zajíce a lišku. V Rusku se honiči nezkouší na jelena nebo na prase, toto zde nemá žádný význam a hodnotu.
Zkoušky na zajíce jsou náročné, protože zajíc nezanechává téměř žádný pach, umí mást psy tím, že se schovává pod stromy. Liška je šelma, na které se zkouší vztek na zvíře a umění rozeznat stopy – velmi silně páchne a mate psy tím, že chodí ve své stopě tam a zpět, aby pes nepoznal směr. Pokud má pes dobré předky a vlohy, zvládne to dobře.
Dohledávka postřelené zvěře zde je také, ale skuteční milovníci práce honičů tento styl lovu nepraktikují. Je jeho názor, že jde o ztrátu času a nevyužití psa, pokud se nechá běžet pár set metrů po krvavé stopě, aby něco dohledal. Pro toto naši honiči nebyli vyšlechtěni, tam se neprojeví jejich skutečné vlastnosti a vlohy.
V Rusku je lov velmi populární a ne všichni mají rádi zabíjení zvířat, proto vznikají „lovecké šou“ – např. v Avanpostu. Tam se provádí jak parforsní lov (honiči se vypustí, najdou zajíce nebo lišku a jezdci/lovci na koních je následují), tak i klasický lov se psy (přivedou se a vypustí se honiči, ti najdou zvíře a ženou ho na stranu. Tam už čekají lovci s barzojema. Barzoj může lovit pouze na poli, protože je velmi rychlý a při případné srážce např. s kmenem stromu se zabije. V tuto chvíli přebírají roli jezdci a barzoji a honiči se vrací na vodítka). Vše zde probíhá v dobových kostýmech z 18. a 19. stol. Lov s honiči a barzoji je klasickým ruským stylem lovu. Kdysi byl upřednostňován tento lov v „kombinaci psů - barzoj a honič“ a dnes se spíš upřednostňuje práce pouze jednoho a to honiče.
Jak také Igor píše, je na lovecký um svých honičů hrdý a ostatní lovci mu dovednosti Feli a Huberta, tak trošku závidí, samozřejmě v dobrém. A mě velmi těší, že tito nejen krásní, ale i povahově a pracovně skvělí psi pocházejí z naší stanice. Igorovi děkuji za zajímavé informace a posílám srdečné pozdravy. Závěrem moc děkuji mojí kamarádce Radce Dudlové, za přesný překlad z ruštiny.
|