Je tomu teprve tři týdny, co naši stanici opustila poslední švycká štěňátka. Jistě stále máte v paměti tento neopakovatelný „tříbarevný“ vrh „K“, ve kterém se narodilo pět tricolorních štěňat. Švycký honič je svým celkovým vzezřením a zbarvením pes, který na první pohled upoutá svou impozantností a krásou. Nejen já, ale většina lidí, kteří štěňata sledovali s námi, se shodli, že trikolorní zbarvení jim jednoznačně přidalo na atraktivitě a jejich krásu ještě podtrhlo. Standard plemene je však jasně daný a tato barevnost není uznaná. Švyčtí honiči naši CHS proslavili a její renomé se, mimo jiné, zakládá na bezvýhradním dodržování pravidel chovu FCI a ČMKU. Po celou dobu odchovu jsem se intezivně zabývala touto situací a s ní spojenou problematikou. Mojím cílem bylo a je zjištění detailů, které by s ohledem na výskyt tricolorních genů pomohly mně a ostatním chovatelům při sestavování vhodných rodičovských párů.
Potěšující je fakt, s jakým zájmem jsem se setkala u majitelů, kteří si nechali ochotně otestovat svoje psy či feny. Všichni mi poskytli výsledky, které byly nezbytné pro konečné vyhodnocení a popsání situace a já jim mnohokrát děkuji a vážím si jejich důvěry. Jim všem jde, stejně jako mně, o nalezení řešení a zlepšení situace.
A nyní shrnutí a vysvětlení základních informací a pojmů:
Základní rozdíl je ve vzorci pro barevné alely: nosič původního – červenobílého - zbarvení má vzorec ay/ay a nosič tricolory má vzorec ay/at. Alela „at“ způsobuje zbarvení černá-světle hnědá tzv. black and tan (tricolor):
Při spojení rodičů se mohou vyskytnout tři možnosti: oba jsou pouze ay/ay nebo jeden je ay/at a druhý ay/ay nebo oba jsou ay/at
1) při spojení obou nesoucích ay/ay k žádnému problému nedojde a štěňata narozená z tohoto svazku budou vždy ay/ay, tzn. standardně zbarvená a i nadále ponesou standardní zbarvení ay/ay
2) při spojení ay/ay s ay/at nedojde sice k vizuelnímu problému, štěňata budou všechna standardně zbarvená, avšak 50% štěňat je skrytými přenašeči barevně rizikové alely at, tzn. budou mít vzorec ay/at
3) při spojení ay/at – ay/at dojde k projevu tricolorního zbarvení, kdy min. 25% štěňat je barevně nestandardních (jde o tabulkový údaj, který ve skutečnosti může být naprosto odlišný)
Alela „at“ – black and tan (tricolor) – není pro švycké honiče původní a do jejich genetického profilu se dostala v minulosti při pravděpodobném křížení s jiným plemenem honiče. Jejich původní ay/ay byla narušena v předešlých generacích (možná i před více než 20 lety) a mým zájmem především bylo co nejvěrohodnějí zmapovat, kteří předci alelu „at“ nesou a odkud se teoreticky mohla objevit.
Díky spolupráci ostatních majitelů jsme uskutečnili téměř plošné testování laboratoří Genomia a fakta jsou následující:
Ze tří chovatelských stanic byly otestovány čtyři feny (čtvrtá nedávno a na výsledek, který bude v řádu dní, čekáme) a šest psů. U všech těchto jedinců se vyskytují v předcích pes Tattoo a fena Tormenta z CHS Des gorges de la Lizerne (dále jen Lizerne). Ve vrzích, kde se prozatím tricolorní štěňata objevila, se oba jedinci vyskytují v rodokmenech jak u matky, tak i u otce – tzn.že se zde musela setkat alela „at“. Mezi testovanými fenami je i babička posledních tricolorních štěňat Amarena des gorges de la Lizerne, kterou jsem si v roce 2009 ze Švýcarska dovezla. Její otestování potvrdilo moji domněnku, že je také nosičkou „at“. První tricolorní štěňata v historii českého chovu narozená před 3 roky, pak pochází ze spojení feny, jejímž otcem je Tattoo, a psa, jehož je matkou Amarena a babičkou Tormenta. Není zde pochyb, že Tormenta a Tattoo alelu „at“ předali.
Zdůrazňuji však, že by bylo velmi nesolidní a především lživé, označit švýcarskou renomovanou stanici Lizerne jako zdroj problémů! Majitel této stanice je chovatelem švyckých honičů po více než 30 let a žádné jiné plemeno se u něj nikdy nevyskytovalo a nevyskytuje. V loňském roce se v CHS Lizerne tricolorní štěně narodilo také, byl to zde první případ a matkou byla fenka z vrhu po Tormentě. Tato stanice si přivezla v minulosti nový chovný pár ze zahraničí na oživení krve. Jednalo se o psa Pippo z Itálie a fenu Hella z Norska a z jejich spojení právě vzešli jak Tattoo tak i Tormenta. Je jasné, že alela „at“ se do Švýcarska (a potažmo do českých chovů) dostala z tohoto importovaného páru.
Tattoo a Tormenta jsou jedinci, kteří figurují v dnešních rodokmenech obvykle ve 2. – 4. generaci. Pippo a Hella jsou již vzdálenější a z rodokmenů postupně vypadávají a budou vypadávat. Tattoo a Tormenta proto zůstávají vodítkem, nikoliv však prvotním zdrojem problému. Ten je v současné době de facto nepodstatný. Rozluštění, kdo alelu „at“ donesl – zda Pippo či Hella – nám v ničem nepomůže. Podstatným je ale fakt, že spolehlivé testy mohou být řešením.
Skutečnost, že fena nebo pes jsou nosiči alely „at“, neznamená, že nemůžou být přínosem pro chov a neměli by být žádným způsobem stigmatizováni! Jasným důkazem, proč by k rychlým soudům nemělo docházet, jsou potomci Terezy (Amareny) – Ingo a Izzy oba Lady Bardotte, kteří od své matky alelu „at“ nezískali a jsou pouze nosiči ay/ay!
K ostetování (s již zaslanými výsledky) došlo u devíti jedinců – tří fen a šesti psů. Na výsledky čtvrté fenky se čeká. Ze stávajících výsledků víme, že pouze dva jedinci nenesou alelu „at“!
Celkem je chovu schopných 11 psů a 8 fen - dohromady 19 jedinců, z nichž 15 má za předka Tormentu nebo Tattoa. Neznamená to, že jsou všichni nosiči, pouze jde o informaci, se kterou je třeba náležitě pracovat. Na otázku zda nesou či nenesou „at“, odpoví pouze testy.
Za kvalifikovaná se nedají označit ani následující zavádějící tvrzení, se kterými se můžete setkat, a ta bych ráda vyvrátila:
1) „Ti jedinci, co mají černé chlupy na ocase, jsou nosiči.“
Ano, je to velmi pravděpodobné, ale u třech testovaných jedinců, kteří nikdy žádný projev černé barvy nevykazovali, je alela „at“ (dle testů) také přítomna! Bez testů jsou veškerá tvrzení jen smyšlenkou, nepodloženým a často zavádějícím názorem pramenícím z neznalosti skutečného stavu!
2) „Trikolorní štěňata jsou podobná bernským štěňatům – asi se tam dostal bernský honič.“
Ne! U švyckých tricolorů, kteří se rodí zdánlivě ve zbarvení jako bernská štěňata, záhy dochází ke stejnému přebarvovacímu efektu, jako u honiče jurského nebo plemen jemu podobných. Obličejová část, temeno a uši časem přechází do oranžové. To samé se projevuje na okraji končetin – na lopatchách a stehnech. Pro porovnání přikládám fotku mého štěněte a srovnání s honičem jurským.
Na závěr bych se s Vámi chtěla podělit o vyhodnocení situace ze svého pohledu a s ohledem na dostupné informace, které se mi povedlo nashromáždit. Možnosti chovu nejsou optimální a jednoduché, ale není zde na místě ani katastrofický scénář! Jde o podobný problém, který se v předešlých letech musel řešit v chovu bernského honiče, kde se ve vrzích vyskytovalo čokoládové zbarvení štěňat. Díky odpovědnému chování majitelů a chovatelů a četnému testování se výskytu nestandardního zbarvení zamezilo. Pravdou však je, že oproti švycké populaci, ta bernská disponuje mnohem širší základnou chovných jedinců a bylo relativně jednodušší tento problém eliminovat.
U švyckých honičů bude nezbytné pokoušet se hledat vhodné krycí psy v zahraničí a provádět v rámci možností testování u všech rodičovských párů (s ohledem na to, že zahraniční majitelé nemusí být myšlence testování nakloněni).
Nadále bude záležet na serioznosti chovatelů, jak budou přistupovat ke krytím. Především zda budou ochotni hledat a cestovat do zahraničí, aby došlo ke skutečnému obnovení krve v Čechách. Jak nám ukazuje současné dění, co vložíme nebo nevložíme do chovu nyní, to se nám vrátí v relativně krátké budoucnosti – a to již v budoucí 2. – 3. generaci.
Ještě jednou děkuji všem za podporu a vstřícný přístup a věřím, že se nám povede napravit to, co se teď jeví jako těžko řešitelný stav.
Chtěla bych poděkovat mojí nejbližší přítelkyni, Radce Dudlové, v jejíž rodině žije Dante z našeho prvního vrhu švycáků, která mě v mém úsilí podporovala a pomáhala po celou dobu s komunikací se švýcarskou stranou.
Užitečný odkaz, kde si testování svého psa nebo feny můžete objednat: laboratoř Genomia - lokus A
|